Již 9. listopadu 2009 obdržela Česká Taekwon-Do I.T.F. Asociace pozvánku na turnaj, který se bude konat na samém severu Evropy.
V průběhu všech příprav se od organizátora tohoto turnaje Mastera Johna Arilda Svendsena VII.Dan, prezidenta Norské Taekwon-Do I.T.F. akademie www.itf-academy.no se začali objevovat informace, kdo všechno hodlá poctít svoji účastnit. Jednalo se o Anglii, Irsko, Itálii, Švédsko, Norsko a Rusko.
Účast všech těchto výprav, byla tím důležitým faktorem, proč se zúčastnit také.
A tak se i Česká Taekwon-Do I.T.F. Asociace prostřednictvím svých závodníků rozhodla, že se prostřednictvím svých sdružených škol, bude také tohoto turnaje účastnit. Závodníci se začali na všech předem určených soustředěních připravovat jak jednotlivci tak i také týmy do disciplín Tul, Matsogi a T-Ki.
Úderem deváté hodiny ranní odcestovala v úterý 9. března 2010 kompletní dvaceti tří členná výprava,
ze Znojma směrem do Norského království. Soutěže Taekwon-Do I.T.F. ve Skandinávii se pořádají již řadu let. Vždyť čeští závodníci jezdí deset let na podobné akce a tak tato cesta nebyla ničím neobvyklým.
Pro ty, kteří cestovali poprvé, bylo velkým zážitkem vyplutí na Baltské moře. K němu jsme přicestovali v pozdních večerních hodinách. Ovšem ještě větším zážitkem pro všechny byla bezpochyby příroda, která se předvedla naplno ve své kráse. Prosvícené lesy a řeky sluncem a sněhem zaváté kopce a posléze fjordy braly dech i těmi, kteří do těchto zemí jezdí po řadu let. A to jak cestou na sever přes Švédské království, Finskou republiku a drsným severským Norským královstvím, tak samozřejmě i po zpáteční cestě domů.
Čtvrteční 11. březen 2010, byl dnem poznání a putování po severu Finska. Hned časně ráno jsme
přijeli do hlavního města Laponska. Město Rovaniemi (Roavenjárga v severní sámštině a Ruä'vnjargg v skoltské sámštině) je administrativním, kulturním a obchodním centrem finského nejsevernějšího kraje, Laponska. Toto město leží nedaleko severního polárního kruhu mezi vrchy Ounas a Korkalo na soutoku řek Kemi a Ounas. Na začátku roku 2006 se město sloučilo se svým vesnickým okolím do jediné obce, čímž se město stalo jedním z rozlohou největších měst na světě a největším v Evropě, ačkoli v něm bydlí jen asi 60 000 lidí. Asi osm kilometrů severně, za městem Rovaniemi je polární kruh.
To bylo druhým cílem tohoto dne, který jsme překročili krátce před obědem. Překročení Polárního kruhu bylo již v pořadí třetím překročením znojemských Taekwon-Distů. To první se událo 4. dubna 2007 u Norského města Mo I Rana. Po samotném překročení tohoto Polárního kruhu, což je myšlená kružnice, která protíná všechna nejjižnější místa na severní polokouli, z nichž lze vidět po 24 hodin Slunce tedy, kde za letního slunovratu nezapadne za obzor, a na nichž Slunce za zimního slunovratu nevyjde nad obzor. Polární výzkumníci taktéž
definují tuto oblast, za polárním kruhem, jako oblasti bez vzpřímeného stromového porostu. Oblasti, kde průměrná denní teplota nejteplejšího měsíce nepřesahuje 10 ° Celsia.
Třetí částí nabytého dne byla vesnice Santa Clause známý též jenom jako Svatý Mikuláš, Otec Vánoc nebo jednoduše Santa. Santa Claus žije na dalekém severu v kraji věčného směru. Poloha jeho Santova obydlí kolísá od severního pólu po Korvatunturi v Laponsku. A
tak se stal pro malé, ale i velké druhým dnem Vánoc. Tou se stala dlouho očekávaná návštěva v jeho sídle www.santatelevision.com. Všichni si tak důkladně prohlédly sídlo pošty a pracovny, kam chodí z celého světa po celý rok spousta dopisů se žádostmi o dárky. Zde pilně přebírali skřítci veškerou došlou poštu. Na samotný závěr této návštěvy se všichni osobně setkali kromě sobů, také i se samotným Santa Clausem.
Tato návštěva zapůsobila na všechny a také zanechala hluboké vzpomínky www.santaclauslive.com Ještě v ten samý den jsme díky přízni počasí, mohli ulehnout do svých pelíšků v samotném norském městě Hammerfestu. A mohli odpočívali po tomto náročném dni plných vzpomínek.
Pátek 12. března 2010, byl dalším dnem poznáním něčeho nového. Teď to bylo pro změnu město
Hammerfest. Toto krásné město leží na samém severu Norska, nachází se v kraji Finnmark. Rozkládá se na třech ostrovech a to Kvaloya, Soroya a Seiland, ale samotný intravilán města leží na západním pobřeží ostrova Kvaloya. Dle jeho zeměpisné polohy, určené souřadnicemi 70°39'50” s. š., 23°40'50” v. d., by se mohlo jednat o nejseverněji položené město na světě, severněji však ještě leží město Honningsvag. Za II.světové války byl Hammerfest zcela zničen německými vojsky, důsledně zde uplatňujícími taktiku „Spálené země“. Dnes je tu vše, co lidé potřebují k životu. Kromě rybolovu se zde těží zemní plyn a ropa. Mimo Evropu se i expeduje až do USA. Za návštěvu stojí navštívit Hammerfestkirke, kostel postavený v šedesátých letech při obnově severu.
K okružní poznávací cestě městem Hammerfest nás všechny pozvali naši milí Norští přátelé. Ti se o nás od samotného našeho příjezdu velice dobře starali. Před obědem jsme navštívili muzeum, ve kterém jsou vypreparovaná zvířata, žijící v místním okolí. Také, zde je k vidění, alespoň prostřednictvím DVD prezentace, nádherných ukázek Polární záře nad okolím Hammerfestu. Prohled
z vyhlídky nad městem do široké krajiny bral všem dech. Severní ledový oceán pronikající kolem obrovských fjordů přímo do centra města. Mohli jsme se na vlastní oči přesvědčit jak se alespoň prostřednictvím dalšího muzea obtížně žilo a přežívalo, za období II. světové války v tomto malebném městě.
Na samotný závěr jsme ještě zajeli navštívili Poledníkový sloup. Tento památník, byl postaven jako symbol prvních měření Země. Ruský astronom Georg Wilhelm Struve převzal iniciativu za tato měření, která skončila v Hammerfestu v roce 1852. Hammerfest byl nejsevernější bod jeho poledníku a Ismail v Turecku nejjižnějším. Tento sloup je zapsán na seznamu UNESCO.
Nutno poděkovat a sklonit poklonu pánům Rogeru Blochu a Masteru Johnu Arildu Svendsenovi. Bez nich bychom brali Hammerfest jako jedno z mnoha měst, kde kromě ubytování a sportovní haly nepoznali o místu turnaje z hola nic.
Sobota 13. března 2010, byl ve znamení dlouho očekávaného dne. Dne na který jsme se všichni hodně připravovali a do kterého jsme všichni hodně vložili úsilí a píle. A to do II. Hammerfest open 2010 www.hammerfestopen.no.
Na tento turnaji se sjelo na 200 závodníků z celé Skandinávie, Anglie a České republiky. Ti všichni si mohli porovnat své dovednosti a síly v disciplínách Tul, Matsogi, T-Ki a Wirok. Nejen jako jednotlivci, ale i v týmovém provedení. Celý turnaj měl dobrou atmosféru a v polovině soutěžního dne, byl navíc připraven pro všechny kulturní program. Ten byl navíc doplněn a okořeněn o velice hezkou ukázku bojového umění Taekwon-Do I.T.F.
Bohužel se nepodařilo organizátorům turnaje zkoordinovat harmonogram soutěžního dne k počtu závodníků a soutěžních disciplín. A tak se museli odvolat týmové sestavy všech juniorů a seniorů, stejně tak v Matsogi a T-Ki. Opět bohužel k naší veliké nelibosti, protože právě na tyto disciplíny jsme se maximálně, usilovně a intenzivně připravovali. Navíc u některých věkových skupin, také vůbec neproběhla i disciplína T-Ki jednotlivců. Protože právě i pro tuto disciplínu jsme měli velice žhavá želízka o umístnění se na medailových pozicích.
Ale přesto všechno jsme získali, úcty hodných třicet osm medailí. Tímto počtem získaných medailí jsme obsadili, první místo v celkovém pořadí.
Naši žáci zanechali hodně dobrých vzpomínek u všech zúčastněných i u diváků. Jakým v týmovém provedení zacvičili technické sestavy. Za předvedený výkon, získali zaslouženě zlaté medaile, ale navíc obdrželi obrovský aplaus od diváků a soupeřů. Navíc jsem si zcela jist, že by i takto stejně dopadli naši junioři a senioři. Držitelé mistrovských stupňů, zde získali další cenné zkušenosti do dalších turnajů v jejich kariéře.
Výsledky závodníků hájící barvy a dělající čest České republice na samém severu Norska:
V technických sestavách Tul
1.místo Václav Bůžek
1.místo Denisa Baťová
1.místo Patrik Bohdálek
1.místo Aleš Auer
1.místo Josef Srb
1.místo Hana Křivánková
1.místo Vu Huy Hoang
1.místo Patrik Bohdálek
1.místo Hana Křivánková
1.místo Gabriela Novotná
1.místo Josef Srb
2.místo Jakub Kmec
2.místo Gabriela Novotná
3.místo Jaroslav Svoboda
3.místo Ivana Mlčková
3.místo Petr Kejda
3.místo Veronika Novoměstská
3.místo Jiří Dospíšil
4.místo Jiří Abeska
4.místo Markéta Novoměstská
4.místo Leona Dočekalová
4.místo Libor Šula
Ve sportovním boji Matsogi
1.místo Václav Bůžek
1.místo Vu Huy Hoang
1.místo Aleš Auer
1.místo Josef Srb
1.místo Markéta Novoměstská
1.místo Patrik Bohdálek
1.místo Hana Křivánková
1.místo Gabriela Novotná
2.místo Petr Kejda
2.místo Denisa Baťová
2.místo Veronika Novoměstská
2.místo Leona Dočekalová
2.místo Libor Šula
2.místo Jiří Abeska
3.místo Pavel Fučík
4.místo Jakub Kmec
4.místo Jiří Dospíšil
Ve spec. přerážecích technikách T-Ki
1.místo Petr Kejda
1.místo Josef Srb
1.místo Josef Srb
1.místo Václav Bůžek
1.místo Václav Bůžek
Foto: tým ČTA I.T.F.
http://rade.plavec.cz/taekwondo/II_Hammerfest_open/index.html
www.youtube.com/watch?v=jpEGOWN3DgA&feature=related
 Na samotný závěr dne měli všichni zasloužený volný program. Ten vzal každý po svém. Někteří vyšli ven a pozorovali na noční obloze Polární záři. Jiní se bavili dle svého gusta a hráli různé hry, ale co je důležité podařilo se sestavit hlavně vítečný kolektiv, který nemá obdoby.
Bohužel tento kolektiv opustili čtyři členové vedení České Taekwon-Do I.T.F. Asociace. Ti se odebrali ke společné večeři s organizátorem tohoto turnaje do hotelu Rica. Zde se ještě dlouho u jídla povídalo o mnoha precizních výkonech všech zúčastněných výprav a jejich závodnících. Na samotný závěr, každá výprava obdržela upomínku na tento den.
Protože již následující den na nás čekala ještě další cesta, odebrali se všichni časně do hajan. Cesta nekončila, ale pokračovala na samotný sever. K poznání tohoto Severního mysu bylo potřeba načerpat hodně nových sil.
Neděle 14. března 2010. Již kolem samotného poledne jsme byli, zhruba tak 13. km před našim cílem, připraveni na nezbytný doprovod. Ten nás a ještě dalších pět autobusů bezpečně dovedl až na samotný Nordkapp www.nordkappcruise.no to je nejsevernější místo Norska, kterého lze dosáhnout autem, vynikající místo také pro pozorování půlnočního slunce. Nordkapp je mys, výběžek v severní části Norska, který je často mylně považován za
nejsevernější bod kontinentální Evropy. Nalézá se na 71° 10′ 21″ s. š. a 25° 47′ 40″ v. d. Jedná se o 307 metrů vysoký útes. Vede k němu pohodlná asfaltová cesta a na samotném konci cesty se nachází muzeum stojící na místě, kam dorazily první expedice hledající severní bod kontinentu. Nedaleko se nachází výběžek Knivskjellodden, který je přibližně o 1500 metrů severněji. Vede k němu neudržovaná stezka. Zajímavostí je, že oba dva útesy jsou umístěny na ostrově, na který vede podmořský tunel, takže ve skutečnosti nejsevernějším bodem kontinentální Evropy je Kinnarodden. Na konci útesu je umístěn model ocelového glóbusu na vyvýšeném betonovém podstavci. V okolí se nachází nejseverněji umístěné sousoší vytvořené dětským sborem při jedné ze soutěží. Sousoší má reprezentovat spojenectví mezi národy. Vstup do areálu je placený, ale po zavírací hodině je možné ho volně navštívit, návštěvník ale nemá možnost zavítat do objektu, ve kterém se nachází muzeum, kaple, několik restaurací, vyhlídková terasa, kinosál, obchod se suvenýry a nejsevernější evropská pošta. Místo bylo pojmenováno Angličanem Richardem Chancellorem v roce 1553. V následujích letech se stalo místo častým cílem expedic. V roce 1873 navštívil místo i norský král Oscar II. a v roce 1907 thajský král Chulalongkorn, který podpořil vznik malého muzea o Thajsku v komplexu. V roce 1943 proběhla nedaleko mysu bitva mezi Spojenci a Němci, tzv. bitva u Severního mysu. V dnešní době je místo často navštěvováno turisty, (což vedlo ke zdražení služeb) které jsou na vysoké úrovni. Po této poznávací návštěvě se naše cesta ubírala na zpět domů.
Ovšem Norsko se námi rozloučilo nádherným přírodním úkazem a to polární září. Severní Polární záře (Aurora Borealis) je viditelná přibližně od úrovně severního Polárního kruhu dál na Sever. Naše země leží bohužel příliš „nízko“ na její pozorování. Budete za ní muset vycestovat do severních zemí. Z mého pohledu je nejméně náročná a nejméně nákladná cesta do Norska, Švédska nebo Finska. Nejlepší termín k pozorování je od poloviny září do konce dubna. V tu dobu vládne na severu tzv. Polární noc. To je období, kdy Slunce postupně přestane vycházet nad
obzor. Sluneční světlo tady v tu dobu bývá velkou vzácností, protože si ho zdejší obyvatelé „užijí“ jen několik málo hodin denně. Obecně platí: čím víc na sever, tím jsou dny kratší a noci delší. Ale pokud se rozhodnete trávit mrazivé noci venku se zakloněnou hlavou a počasí vám bude přát, rozhodně nebudete litovat. Od jara až do podzimu vládne na severu naopak Polární den, kdy Slunce vůbec nezapadá pod obzor. Dny jsou velmi dlouhé a noci příliš světlé a krátké. Polární záře se během nich vůbec neobjeví. Vždy vděčně vzpomínám na své dovolené v severním Švédsku, Norsku, Svalbardu či na Islandu, kdy jsem polární záři spatřil nebo po ní jen pátral. Pokusili jste se jí vyfotit? Je opravdu potřeba mít stativ. Kvalitnější polární záře se dá sledovat po 15. říjnu. Tato různobarevná vlnící se záře je tak neuvěřitelnou podívanou, že ji žádný svědek nemůže zapomenout.
Tento zvláštní úkaz je souhrou působení slunečního větru, proudem nabitých částic a magnetickým polem Země. Nejčastější barva polární záře je zelená, žlutá nebo růžová ve světlých odstínech, někdy i jasnější žlutá nebo rudá. Na diváky působí jako chomáče, mraky nebo vibrující pruhy barevného větru. Polární záři lze vidět v období polární noci, tedy hlavně v zimních měsících, někdy však již od brzkého podzimu (především v nejvyšších severních polohách).
Magická hra na obloze, stále se měnící, pulzující a střídající barvy, hra, která bere dech. Polární záře. Jedná se o jev, ke kterému nejčastěji dochází v polárních oblastech. na severní polokouli jí nazýváme Aurora Borealis. Stejný jev odehrávající se na opačné straně zeměkoule, nad jižním magnetickým pólem, je nazývám Aurora Australis. Polární záře však nemusí být zrovna polárním fenoménem. Občas bývá vidět i u nás, v ojedinělých případech se již stalo, že byla pozorována zděšenými obyvateli i v oblasti Středozemního moře.
Zvláštní prostor, vymezený polárním kruhem a severním pólem skýtá několik úchvatných přírodních úkazů, z nichž se tají dech. Polární den a noc. Polární záře a půlnoční slunce. Města za polárním kruhem.
Středa 17. března 2010. V časných ranních hodinách jsme se všichni šťastně vrátili do svých domovů. Plní smíšených pocitů, ze soutěže. Unaveni z autobusu, ale hlavně obohaceni o vše co jsme mohli na vlastní oči vidět a hlavně osobně navštívit. Vždyť ujetých celkem 7 100 km není vůbec žádným zanedbatelným putováním. Skandinávská příroda se předvedla v plné své kráse.Tímto všem závodníkům děkujeme, za dobrou reprezentaci nejen Znojemského regionu v zahraničí. A sponzorům za podporu: Auto Games s.r.o., Perito, Kovoobrábění Stehlík, Obec Jevišovice, Obec Bojanovice.
|
